Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce / Bogusław Schaeffer

Informace

Dramaturgie: Markéta Bidlasová
Překlad: Eva Bergerová
Obsazení:
Jašek – Jan Hofman
Miruš – Jaromír Nosek
Míša – Michal Slaný

 

 

Komedie z divadelního prostředí s prvky improvizace.

Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce je komedií o tom, že my všichni se permanentně o něco pokoušíme - někam směřovat, ovládnout formu, mít názor a energii, vyjádřit myšlenku, udržet koncentraci, najít si čas... A nezabít kolegu a nemyslet pořád na smažák... Je to však těžké, tak těžké, když je času tak málo. A přitom se vleče... a teče... jako ten smažák...

 

Délka představení: 1 hodina a 35 minut bez pauzy

Partnerem inscenace je Polský institut v Praze.

Datum premiéry: 2013-05-02

O autorovi

Bogusław Schaeffer (+ 1929) - významný polský hudební skladatel a muzikolog, autor několika set avantgardních hudebních skladeb pro současnou polskou hudbou znamená asi tolik, jako třeba Petr Eben pro hudbu českou. Je také výtvarníkem, dramatikem, jedním z nejpopulárnějších polských divadelníků současnosti.
Desítky jeho divadelních her se záměrně vágním názvy (Scénář pro tři herce, Scénář pro čtyři herce, Multimediální něco...) se v Polsku velmi často hrají, jsou velmi ceněné a divácky oblíbené. Tyto svého druhu partitury pro komorní a vyladěná herecká seskupení jsou zpravidla polemikou na téma kultura. Střídavě si z tvůrčích uměleckých muk krutě utahují, ukazují jejich směšnost a klišé a vzápětí si je fascinovaně prohlížejí a něžně je chápou.
Schaefferovi komedie plné absurdit, slovních hříček a bezmála klaunských etud mají jemný filozofický podtón, skrytou melancholickou barvu, povstávají z ničeho a v nic se obracejí. Souboj s entropií lze vyhrát jen na okamžik, řád se nám rozpadá, myšlenky ztrácíme, na trapnosti a vtipy zapomínáme.

"Musíme to nazkoušet znova! Úplně stejně jako posledně, ale úplně jinak! "

"Musíme to nazkoušet znova! Úplně stejně jako posledně, ale úplně jinak! "

Scénář pro tři neskutečné, ale existující herce je komedie z divadelního prostředí, o třech umělcích, kteří se stále dokola scházejí a stále dokola pokoušejí něco nazkoušet. Tři klauni nad propastí prázdna. Tři ješitní, potrhlí, trapní, zoufalí, něžní muži v tvůrčích mukách se pokoušejí stvořit něco. Něco proti nic. Filozofují, blábolí, soupeří, tančí, fantazírují, špičkují se, urážejí, nudí se, zuří... Hrají hru o nás všech, kteří se permanentně o něco pokoušíme – někam směřovat, ovládnout formu, mít názor a energii, vyjádřit myšlenku, udržet koncentraci, najít si čas. A nezabít kolegu a nemyslet pořád na smažák. Je to však těžké, tak těžké, když je času tak málo. A přitom se vleče. A teče… jako ten smažák.

Převod Schaefferovy hry do jiného jazykového a defacto i kulturního kontextu je věc nesnadná. Již předem bylo zřejmé, že prostý překlad bude použitelný jen z části. Slovní hříčky bylo možné adekvátně nahradit, ale lokální, osobní, dobové narážky a konflikty a jejich vrstvení bylo nutné "ušít nově a na míru". Domníváme se ale, že hra toto umožňuje a do značné míry i vyžaduje. Má přímo vepsaná místa pro improvizace, její verze se i na "domácí půdě" inscenaci od inscenace hodně liší.

Takže v Divadle Komedie hru nejprve přeložila Eva Bergerová, posléze adaptovali Jan Novotný a Vojtěch Štěpánek, posléze k autoru navraceli Gabriel Gietzky a Markéta Bidlasová a posléze si vzali za své a na tělo upravili herci. Vše se však dělo s maximální snahou ctít autorova témata, situace, rytmus. Výsledný tvar je, troufáme si říci, Schaefferova hra, převedená do češtiny a českého divadla.

Markéta Bidlasová

Gabriel Gietzky a Schaeffer

Gabriel Gietzky se narodil v roce 1969. Herectví vystudoval na krakovské Vysoké divadelní škole a režii na Divadelní Akademii ve Varšavě. Díky svým hereckým zkušenostem vytváří inscenace v nichž je silná stopa jeho herecké profese. Zaměřuje se především na klasické a filozofické tituly. Doposavad režíroval mimo jiné Dziady A. Mickiewicze, Shakespearova Kupce benátského a Koriolana, Traktát podle Wittgensteina či hru Poláci na motivy Gombrowicze a Wyszyńského. Spolupracuje s divadly: Teatr Polski ve Vroclavi, Národní divadlo a Teatr Laboratorium ve Varšavě. Gietzky, ačkoli patří k mladší generaci divadelníků, byl již mnohokrát oceněn jak za herecký tak režijní výkon.

"Bogusław Schaeffer je pro mně především výjimečně vzrušující renesanční člověk.¨Skladatel, teoretik hudby, filosof, grafik a dramaturg, je zván Otcem Nové Polské Hudby. Divadelně je vzrušující svým zásadním požadavkem, aby divadlo nenudilo. Což velmi úspěšně sám uplatnuje ve svých dramatech - dovede opravdu inteligentně, poutavě a vtipně psát pro divadlo. Vážné – důležité věci a témata podává způsobem, který divákovi proniká pod kůži, zcela bez jeho vědomí. Na první pohled jakoby nenápadně skrze nedůležitosti pašuje do díla mnoho zajímavých, plodných a originálních myšlenek. Krom toho mají jeho hry v sobě zakodovanou hudbu. Podle mne je třeba je číst – což je fascinující - jako hudební partitury. Vyžadují od režiséra dirigentské ucho, a od herců používání hudebního sluchu a vztahování se k sobě jako k nástroji.

Mám tu čest znát Bogusława Schaeffera osobně, hrál jsem ve dvou jeho hrách, které měly velký divácký úspěch. V určitém smyslu je Bogusław Schaeffer pro mě někdo jako Adrian Leverkühn pro Serenuse Zeitbloma.

Zajímavý je krom toho fakt, že jak v hudbě, tak v divadle by pro Bogusława Schaeffera mělo být všechno neopakovatelné a nové, což se mu podle mě také daří dosahovat. Z té neopakovatelnosti se zrodila kolem osoby Bogusława Schaeffera atmosféra svého druhu nechuti, která ho – překvapivě – těší, dává mu nálepku enfante terrible polské hudby a dramatiky.

Tato vlastnost autora se otiskuje do mé touhy nepodlehnout zařazení do některé ze škatulek. Z jedné strany je to k nevydržení, ale z druhé strany je to velmi inspirující a nutící k neustálému překonávání sebe sama. Viděl jsem se přece s devadesátiletým Schaefferem před nějakým časem v divadle, ve kterém hrál na živo vlastní hudbu ke svému představení. Buřič, outsider, provokatér a šašek, to je to, co označuje veškeré projevy jeho tvorby. To je mi velmi blízké."

Gabriel Gietzky (přeložila Eva Bergerová)

Teatr i Filozofia Bogusława Schaeffera

Úryvky z knihy Joanny Zając Muzika, teatr i filozofia Bogusława Schaeffera vybral Gabriel Gietzky a přeležili Eva Bergerová a Paula Kinga Dobosz.

Vždycky jsem si představoval svého posluchače ideálním způsobem: má velkou hudební kulturu, má naposloucháno, je citlivý, tolerantní, otevřený, nemůže to být nějaké individuum, které se zničeho nic ocitlo na mém koncertě, musí to být někdo! Stejnou věc mohu říci o hercích a hudebnících. Nepíšu pro průměrné průměrné publikum, to je jisté.

- - -
Možná začnu tím, že – podle mě – je divadlo umělé, dějí se v něm různé věci, lidé mluví zvláštním jazykem, jevištní prostor je podivně vytvořen, ve zkratce, ti, kteří hrají jsou různě převlečení, akce se odehrává v jakési neslýchané kondenzaci, občas se k tomu přidá hudba, pro zvětšení jevištního efektu se přidává nejenom světlo, ale také speciálně vykonstruované mechanismy (například točna), občas jsou jevištní prostředky-techniky tak velké a mohutné a vymyšlené, že se neubráníme pocity ohromné umělosti, odtržení od života, transcendence. Ale právě ta transcendence, ta metoda překračování obvyklých hranic lidského poznání a zkušeností je v divadle tak cenná.

- - -
Moje divadlo můžete s celou neohleduplnou slušností nazvat divadlem konfrontace. Ano, ty by byl asi nejlepší název. V hudbě operuji raději intervaly než materiálem hudebních výšek – tonů, vypracoval jsem si dokonce vlastní systém, který představuji v Introduction to Composition. Vzdálenost. Distanc, vzájemné vztahy – to vše se přenášelo bez jakéhokoli úsilí do mého divadla a tak je to potřeba chápat: jako kompozice v čase, ve které se bezprostředně odehrávají konfrontace protichůdných sil, návyků, temperamentů, pocitů a myšlenek. V této síti se odehrává mé divadlo.

- - -
V centru divadla vždycky stál člověk. Ne problém, ale člověk. Se svýmí nedostatky, s celou tragédií své existence, s vším svým psychickým a společenským hroucením se, ale pořád především člověk, který se umí uzavřít ve vlastním světě, být umělcem, člověk nezávislý, tedy takový jakým jsem vždycky chtěl být ( a konečně jsem se jím i stal).

- - -
Je to jednoduché, mým ideálem byl Shakespeare, ať už to byl kdokoliv. Shakespeare mě strhnul svou divadelní fantasii. Obdivoval jsem ho za to že k tomu, aby rozvinul sílu své imaginace, potřebuje tak málo. Možná že je v tom co dělám, a jak to dělám, něco z té kuchyně.

- - -

Smutek a smích dohromady - to je moje odpověď. A to že lidé dávají přednost smíchu před pláčem a vidí v mých hrách na začátku vrstvu (zdánlivě) bezstarostného humoru. Tragičnost života vidí až později, někdy pouze když se na hru přijdou podívat podruhé. Je to poředí důležité? To si nemyslím. Obě vrstvy jsou v mých hrách v poměrně vysoké koncentraci, která vyplývá z podstaty mého chápání světa. Na ně se vždy můžete odvolat.

Kdo vidí jen jednu vrstvu, dělá chybu, stejnou jako kdyby za prohlídku bytu měl pohled na vchodové dveře. Do povahy mého divadla je třeba se ponořit trochu hlouběji.

Je třeba vstoupit "dovnitř".

- - -
- Severíne, věděl jste, že po celém světě 2% vědců děla 99% vědy?

- A co dělají ostatní, Simeone?

- Jak co? Přece pracují vědecky.

- - -
Německý divák, když už zaplatí za lístek do divadla, přeje si, aby lustr na jevišti byl pravdivý; italsky divák si přeje, aby se na scéně vůbec něco dělo; francouzský divák chce, aby herci mluvili perfektně, a já - evropský divák- očekávám atraktivního, živého výkonu.

- - -
Ty vole, Schaeffer, říkám sám sobě, ty můžeš v divadle provádět různé věci, můžeš si hrát s lavičkou nebo s židlí, ale pod podmínkou, že nebudeš nudit, člověče. Pomalé tempo, nedostatek akce, monotónnost a předvídatelnost textu - to jsou hlavní hříchy našeho divadla. V tomto ohledu já jsem svatý a bez hříchu.

- - -
Chci, aby lidé žili šťastně, ale nebudu se snažit propagovat nějaký zvláštní druh štěstí. Pokud by jen lidstvo mohlo být několik dní v jiném, vyšším duchovním stavu, nikdy by se nevrátilo do naší reality, jistě by jí pohrdalo. Ale takovou zkušenost nikdo v této oblasti nemá a to s čím pracujeme je pouze představivost.

- - -
Nemyslím si, že můj soukromý život je vhodný námět pro umění a nemyslím si, že život kohokoliv jiného je pro to vhodný. Bez umění vegetujeme (bez ohledu na tzv. úroveň života), a vy se mnou nemluvíte kvůli tomu, že žiju, ale proto, že tvořím. Ale zmínila jste se o náhodě. Inspirující, náhodný nápad je mnohem lepší, než ten, nad kterým se dlouho přemýšlí. Inspirace vylučuje myšlení, jsem si tím jistý.

Z dopisů diváků a z interentových diskuzí....

Z citací z anonymních internetových diskusí a dopisů diváků hercům...

Chtěla by jsem Vám řádky dopisu, které nyní začínáte číst poděkovat za Vaše krásné, leč náročné povolání, kterým přinášíte do srdcí nám desítkám neznámých diváků radost.
Divačka z Kyjova

Umělci jsou vyžírkové! Platíme nehorázné televizní poplatky, platíme z každého papíru, který projde tiskárnou nebo kopírkou, platíme z každého čistého CD a jsou pořád nenažranější a nenažranější. Ať si sníží platy na úroveň lidí, kteří musí makat od rána do večera, zatímco oni vymetají žranice a chlastačky. Co vydělají v televizi nebo ve filmu nebo reklamě do svého uměleckého přesvědčení neinvestují, jenom by pořád hrabali a hrabali a ty obyčejnej člověče koukej pořád na stejné ksichty na všech televizních programech v seriálech.
Novotný

Srdečně tě zdravím, jsi simpatický mladík s dobrým srdcem. Baví tvé role, jsou zajímavé, máš talent a tahle profese to vyžaduje. Moc ti fandím, jsi fakt dobrý herec, držím ti palce!
divák z Jaroměře

Rozežeňte komedianty pendrekama, pusťte na ně psy! Jsou to opilí povaleči a příživníci!
Anonym

Vážený pane, přijměte ode mne, prosím, co nejsrdečnější pozdrav z Přerova s přáním těch nejkrásnějších vánočních svátků a poděkováním za Vaše krásné a přirozené herectví. Velmi si váží, že přišel někdo tak talentovaný. Strašně Vám držím palce!
Divák z Přerova

Herci a umělci neboli komedianti, byli vždycky jen trpěná přítěž a okrajová část společnosti. Většinou třeli bídu s nouzí, trpěli hladem a kočovali jako cikáni po kraji, sem tam zmizela nějaká ta slepička nebo brambůrka z pole kulaka. Tak z hrušky dolů, milé "celebrity", národní umělci a držitelé všemožných vymyšlených ocenění, doufejme, že začal čas návratu ke starým dobrým časům.
Burhla

Dobrý den, chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za naprosto fantastické představení! Skvělý projev všech účinkujících korunoval Váš famózní výkon. Nedovedu si představit , že by jiný herec tuto roli zvládl lépe! Hrajete srdcem a duší , jste roli naporsto oddán a to se logicky podepíše na dokonalém výkonu. Děkuji Vám za příjemně strávený čas, který u mne bývá zpravidla velmi uspěchaný. Jsem velmi ráda, že jsem se mohla odreagovat a pobavit tímto skvělým dílem. Přeji vám spoustu spokojených diváků a velkou dávku energie do dalších let.
divačka Pala. N.

Celá "kulturní fronta" by se měla pokusit živit svojí prací a ne se přisávat na stát. Hodně z nich prokázalo své kulturní kvality v nedávné minulosti, a ejhle,najednou jim penízky z daní "prasat, buranů, lůzy" nesmrdí. Proč máme kdejakému kejklíři nebo pisálkovi přispívat na jeho na jeho živobytí, když neodvádí  kvalitu,která by přilákala diváky nebo čtenáře bez  vysávání rozpočtu. Lidé se skládají na pomoc nemocným dětem, protože stát nemá peníze a tady se sypou miliony lidem za mizerné výkony které nedokážou přitáhnout bez dotace diváky. A ty kulturní časopisy? Když nedokážou zaujmout čtenáře svojí kvalitou, tak na co jsou? Pro pár vyvolených?  Tak ať si zaplatí tolik,aby na ně nedoplácel každý "buran".  A když se neuživí, tak ať zmizí z trhu jako každý neúspěšný.
Atlas 9

 

 

VIDEo

TRAILER

 

 

 

ROZHOVOR S JANEM HOFMANEM - RÁDIO SPIN