Divoké maso / Goran Stefanovski

Informace

Dramaturgie: Markéta Bidlasová
Scéna: Jan Novotný
Režie: Jan Novotný
Asistent režie: Marie Novotná
Obsazení:
Sivič, poradce ve firmě – Jakub Chromeček
Stevo, jeho syn, referent v zahraniční firmě – Jan Zadražil
Sára, jeho dcera – Kristýna Leichtová
Herzog, šéf zahraniční firmy, žid – Vilém Udatný
Andreja, jeho syn, prodavač v hokynářství – Jan Hofman
Simon, nejstarší syn, číšník – Jiří Racek
Kraus, příchozí z Německa – Jaromír Nosek
Dimitrija Andrejevič, invalida, bývalý zedník – Rudolf Stärz
Marie, jeho žena – Eva Vrbková
Věra, Simonova žena – Karolína Vágnerová

DIVOKÉ MASO / Goran Stefanovski

„Nikdo už nikoho nemá rád. Milujou se jenom psi a cikáni. Ostatní počítají procenta.“

Drama Divoké maso se odehrává v roce 1942 ve městě Skopje, kulminuje v ní střet tradičních balkánských hodnot, patriarchátu odkazujícímu se ještě k minulému století, dravého kapitalismu, nastupujícímu nacismu. Hlavní myšlenkou hry je smysl a podstata násilí v životě člověka a především otázka, zda a jakými prostředky se člověk může násilí bránit.

Divoké maso vnímáme a klademe do souvislosti s v DK již hranými tituly Naše třída a Past. Téma člověka, jeho duše a jeho činů pod tlakem extrémně vyostřené doby se znám zde zdá o to cennější, že je z pro nás téměř neznámé oblasti, z Balkánu.

Režie, úprava: Jan Novotný

Překlad: Marie Maříková

Dramaturgie: Markéta Bidlasová

Scéna: Jan Novotný

Kostýmy: Kateřina Bláhová

Režie filmových dotáček: Jan Novotný

Kamera filmových dotáček: Klára Belicová

Zvuk filmových dotáček: František Šec

Ve filmových dotáčkách na klavír hraje: Barbora Cejpová

Masky: Pavel Pavlovský

Asistent režie: Marie Novotná

 

OBSAZENÍ

Dimitrija Andrejevič, invalida, bývalý zedník - Rudolf Stärz

Marie, jeho žena - Eva Vrbková

Andreja, jeho syn, prodavač v hokynářství - Jan Hofman

Stevo, jeho syn, referent v zahraniční firmě - Jan Zadražil

Simon, nejstarší syn, číšník - Jiří Racek

Věra, Simonova žena - Karolina Vágnerová

Herzog, šéf zahraniční firmy, žid - Vilém Udatný

Sára, jeho dcera - Kristýna Leichtová

Sivič, poradce ve firmě - Jakub Chromeček

Kraus, příchozí z Německa - Jaromír Nosek

Ve filmových dotáčkách hrají: Pop  - Petr Pelzer

Zaříkávačka - Eva Lecchiová

Mimi, prostitutka - Natálie Řehořová

 

Délka představení: 1,5 hodiny bez pauzy

O autorovi

Dramatik a scénárista Goran Stefanovski se narodil v roce 1952 v Makedonii (tehdejší Jugoslávii). Působil tam jako jeden z nejvýznamnějších diva- delníků až do pozdních 90. let, kdy se přestěhoval do Anglie.

Stefanovski je představitelem tzv. třetí poválečné generace makedonských dramatiků, pro jejíž tvorbu jsou charakteris- tické postmoderní dramatické postupy a častá inspirace ústní lidovou slovesností. Tématem jsou většinou sociální a politické problémy v bývalé Jugoslávii a jejich odraz v ostatní Evropě. Stefanovski psal scénáře pro řadu evropských produkcí, které se zabývají otázkami migrace, post-komunistické transformace a identity. Mezi nimi byl i Hotel Europa (2000), významný projekt produkován institucí Intercult ve Stockholmu. Je také učitelem scenáristiky. V roce 1986 založil katedru scenáristiky na Fakultě Dramatických Uměni v Skopje, kde byl řádným profesorem až do roku 1998. Mezi roky 1998 a 2000 působil jako hostující profesor na dramatickém insti- tutu ve Stockholmu ve Švédsku, kde byla vydána jeho učebnice scenáristiky Malá kniha nástrah. Malá kniha nástrah byla přelože- na do pěti jazyků, včetně čínštiny.

Momentálně se věnuje psaní na volné noze, je také lektorem na univerzitě Canterbury Christ Church a také působí jako pe- dagog na Fakultě Dramatických Umění ve Skopje v Makedonii.

Stefanovského hry a eseje se dočkaly řady světových inscenací, překladů a publikací. Do češtiny byly zatím z jeho četných dramatických textů přeloženy pouze hry Divoké maso (1981) a Everyman (2002), slovensky vyšlo drama Tetované duše (1992

Makedonie

Makedonie leží v centrální části Balkánu. Je to vnitrozemní stát bez moře. Jde o jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Hraničí s Kosovem, Srbskem, Bulharskem, Řeckem a Albánií. Hlavním městem je Skopje a právě tam se odehrává děj hry Divoké maso. Město leží na řece Vadaru. Příznivá poloha z něj vytvořila důležitý obchodní uzel a zajistila mu prosperitu. Podle sčítání lidu v roce 2002 má Skopje 507 000 obyvatel. Hlavní etnickou skupinou jsou Makedonci, následují Albánci, Romové, Srbové, Turci a Bosňáci. Ve Skopje se jen tak pro zajímavost 26. srpna 1910 narodila v albánské rodině Matka Tereza. Území dnešní Makedonie bylo osídleno Slovany v 6.–7. století. Od 9. století se do země šířilo křesťanství hlavně z blízké Byzantské říše. Na konci 10. sto- letí se oblast dnešní Makedonie stala politickým a kulturním středem první Bulharské říše.

V roce 1371 se Makedonie nejprve stala Otomanským vazalem a na konci 14. století byla na 500 let anektována. Během této doby se zde vytvořila nezanedbatelná turecká minorita. Makedonie byla po 1. světové válce podrobena tvrdé srbizaci. Když přišla 2. světová válka byla značná část Makedonie okupována německými jednotkami. Po válce byla vyhlášena Makedonská lidově demokratická republika a stala se součástí Titovy Jugoslávie. V roce 1963 si přidala i přídomek socialistická, kterého se zbavila až po tom, co se v roce 1991 osamostatnila. Během války v Kosovu v roce 1999 byla Makedonie destabilizo- vána masovou vlnou etnických albánců, kteří z Kosova uprchli. Na začátku 21. století v roce 2001 se země ocitnula na pokraji občanské války mezi albánskými radikály a vládou, po zprostřed- kování NATO a Evropské unie se spor podařilo uklidnit. V roce 2004 Makedonie podala přihlášku do EU.

První světová válka a meziválečné období bylo velmi rychle reflektováno hlavně v dramatikém umění, ale těsně po konci druhé světové války po roce 1945 došlo v Makedonii k jakémusi útlumu a vakuu. Nevznikla žádná výraznější divadelní hra, přestože dramatická literatura mohla navázat na meziválečné tradice. Teprve až v dalších desetiletích vznikly hry různých tématických okruhů a žánrů trvalejších uměleckých hodnot. K nejvýrazněj- ším makedonským poválečným dramatikům patří Pendovski, Bogdanovski a Stefanovski. Vývoj myšlení v jejich hrách lze pochopit v širším evropském kontextu. To je nutné mít na paměti a do evropského kontextu je situovat. A uvědomit si kořeny, z nichž tento kontext vychází.

Ať politické, či náboženské. Makedonie je totiž jedním z deseti států v Evropě, v nichž převládá obyvatelstvo vyznávající pravoslaví. Pravoslavní křesťané sdílejí s ostatními křesťany víru v jednoho Boha, který je trojjediný. Všemohoucího bez počátku Boha otce, Všemohoucího bez počátku Boha syna a Všemohoucího bez počátku Boha Ducha svatého. Podle pravoslavné víry byl člověk původně stvořen jako dokonalý, ale z vlastní vůle se rozhodl pro zlo a neposlušnost vůči Bohu. Pravoslaví užívá stejně jako římskokatolická církev sedm svátostí, které ovšem nedefinuje a označuje je jako tajemství. Podle pravoslaví je manželství svatým aktem, kdy Bůh spojuje dva v jediného člověka. Plození dětí není jediným smyslem manželství, ale spojení muže a ženy je chápáno jako sjednocení se s Bohem.

TŘI OTÁZKY PRO GORANA STEFANOVSKÉHO

Kdy vznikla Vaše hra Divoké maso a jak byla v Makedonii přijata?

Hru Divoké maso jsem napsal v roce 1979 a byla poprvé byla uvedena v Dramski Teatar ve Skopje. Byl to obrovský úspěch a hra získala ocenění pro nejlepší hru roku 1980 na festivalu Jugoslávského Národního divadla v Novém sadu.

Nám v Praze se dnes Divoké maso jeví jako hra hodně aktuální. Náš „divoký“ kapitalismus, rozpad tradičních hodnot, rozpad tradiční rodiny... Jak vnímáte dnes svou hru Vy?

Jak na hru pohlížím dnes? Když jsem Divoké maso napsal, domníval jsem se, že jeho děj se odehrává v minulosti. Nyní vidím, že má něco společného i s budoucností. V roce 1980 se nám v Jugoslávii zdálo, že jsme zvítězili ve všech bitvách a dosáhli utopického konce jedné historie. Věřil jsem, že děj Divokého masa byl situován do druhé světové války a že domov hlavních postav, rodiny Andrejevičů, byl ohrožen nastupujícím nacismem. Z dnešního pohledu se mi to jeví tak, že domov této rodiny byl ohrožován celou řadou dalších smrtelných ohrožení: drsným nástupem kapitalismu a sílícím řádem nového světa. Zdá se to jako disutopický počátek jedné historie.

Co momentálně píšete?

Má nejnovější hra se jmenuje Figurae Veneris Historiae.Zrovna se zkouší ve Slovinském Národním divadle v Ljubljani a premiéra proběhne v říjnu letošního roku.

video

 

 

 

Data uvedení