Her master´s voice / Markéta Bidlasová

Informace

Scéna: Milan David
Asistent režie: Ondřej Mataj
Dramaturgie: Jan Novotný
Obsazení:
Josef – Jiří Racek
Albert – Jaromír Nosek
Zita – Eva Lecchiová
Anděla – Eva Vrbková

DERNIÉRA 24/02/2015

Napínavá vztahová detektivka. Kdo má vše a chce ještě víc, může najít co nečekal a ztratit co nechtěl.

Běžný pár: On pracuje, ona je na mateřské. Vždy je vyděláno, vždy je uklizeno.
Extrémní pár: On dělá něco, po čem je lepší nepátrat, ona manipuluje vším kromě sebe, protože sebe pod kontrolou nemá vůbec. 
Náhodná srážka dvou odlišných žen spustí nezadržitelný sled událostí.

Hra Markéty Bidlasové Her master´s voice je příběhem o hledání, o ženské poníženosti i povýšenosti, o vztahových rolích, které milujeme i když nás škrtí a vedou směrem, který se nám vůbec nelíbí. Jsou tyrani a agresoři potřeba? A pokud je nemáme, musíme si je vytvářet? Jak se to asi dělá… A jak to nedělat? Kdo je vůbec oběť a kdo trýznitel? Kdo je kdo a kudy z toho ven?
Hlavní hrdinka uvízlá na mělčině každodenního života ženy v domácnosti odhaluje skrz příběh cizích lidí sílu destruktivní závislosti, sílu ženských zbraní. Nedívá se ale vlastně do zrcadla a neobjevuje své vlastní chutě? Jednou začatá vzrušující hra s ohněm se však nezháší tak snadno, jak si myslela a má své reálné následky…
Jedním z důležitých motivů hry je drogová závislost, v tomto případě na uklidňujících lécích, tedy na něčem, co je zpočátku nejen nenápadné, ale hlavně společensky absolutně přijatelné.
Ukazuje se zde, jak z malých a neřešených nespokojeností, z malé potlačené touhy mohou vzniknout velké problémy s dalekosáhlými následky, jak snadné je nastoupit na kolotoč destrukce, a jak nesnadné a drahé je z něj seskočit.

 

Autorka Markéta Bidlasová, dramaturgyně Divadla Komedie, byla nominována za svůj scénář k filmu JAKO NIKDY na Cenu české filmové kritiky a na Českého lva.

Datum premiéry: 2014-03-28

O autorovi

Narodila se v roce 1970 v Hradci Králové. Vystudovala Divadelní akademii múzických umění v Praze, obor dramaturgie. Pracovala jako dramaturg v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a ve Švandově divadle na Smíchově. Externě pak v pražských divadlech: Činoherní klub, Divadlo pod Palmovkou, Divadlo Labyrint, Divadlo v Celené a v posledních letech tak v Klicperově divadle v Hradci Králové. Napsala hry: společně s Michalem Langem Kurva svatá; Pastička (2. cena Nadace Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru roku 1995, přeloženo do angličtiny, španělštiny, holandštiny, chorvatštiny); Podzimní hra (přeloženo do angličtiny). Dále napsala dramatizace Osm a půl a půl (volně podle scénářů F. Felliniho) ; Profesionální žena (podle románu Vladimíra Párala) a pro Činoherní studio v Ústí nad Labem také dvě dramatické pohádky - Tři zlaté vlasy děda Vševěda a Tři stařeny. Spolu se Zdeňkem Tycem napsala filmový scénář Eldorádo (3. místo v Ceně Sazky za nerealizovaný filmový scénář za rok 2005).

Film JAKO NIKDY (uvedeno do kin v roce 2013), k němuž napsala scénář, získal cenu Trilobit. Za scénář byla Markéta nominována na Cenu české filmové kritiky a na Českého lva.

Pohled autorky

Tři otázky režiséra Vojty Štěpánka autorce Markétě Bidlasové:

Když jsi psala Masters, jakou úlohu v repertoáru Divadla Komedie jsi mu určila?
Šlo mi o ženský pohled na svět. Když si prohlédnete repertoár divadla, zjistíte, že ve většině her je žena pojata jako obět, je bita, znásilňována, podřezávána, prodávána, upalována, manipulována a pokud je to přece jen potvora, tak se o tom jen mluví (v Testosteronu). Takže jsem usoudila, že nebude na škodu, podívat se na ženu jako na velmi aktivní hrdinku, byť třeba s hodně pošetilými nebo přímo destruktivními motivacemi a na muže v situaci, kdy je bezradný.
Zároveň jsem také chtěla napsat něco komorního a přitom divokého, co bude mít aspoň částečně komický potenciál.

Má příběh Masters nějaký reálný základ? Někdo ti zprostředkoval podobnou zkušenost, nebo jsou tam někde biografické prvky?
Mám několik přátel psychologů a psychiatrů, sama na sobě už několik let pracuju v rámci sebepoznávacího výcviku, takže reálný základ má vícero situací hry. Jedním z klíčových momentů ale určitě bylo vyprávění právě jednoho mého známého psychiatra o mladé těhotné ženě, jeho pacientce, která zdánlivě "fungovala", ačkoli polykala sto Stilnoxů denně. No a pak - jsem už docela dlouho vdaná, mám tři děti, takže o biografické situace není nouze, hlavně o mnoho variant toho, když se muž a žena nejsou sto domluvit, ačkoli oba evidentně chtějí...

S jakými pocity či dojmy by měl divák odcházet z Masters?
S katarzními pocity:-). (Připomínám, že katarze je vnitřní očista člověka, která následuje po dramatickém zážitku.) A s otazníky v hlavě. Je lepší spokojit se s tím, co mám, nebo hledat něco víc? Dá se druhému člověku pomoct, a jak by měla ta pomoc vypadat, aby skutečně pomáhala?

Pohled psychiatra

Ve hře HMV spolu muži a ženy dost bojují, přičemž ženy, jakkoliv jsou zdánlivě oběťmi, nejsou ani náhodou bezbranné. Je něco, co se v příbězích „domácího násilí“ opakuje? S jakými „ženskými zbraněmi“ se setkáváš ve své psychiatrické praxi ty?
Boj mezi mužem a ženou je zajímavé téma. Ve své praxi se často setkávám se ženami, které jsou tzv. oběťmi domácího násilí, ale i mladými hochy, kteří mají problém s agresí. Když mluvíme o agresi, lidi mají většinou na mysli fyzickou agresi, ale k agresi patří i psychická agrese, která se projevuje nejen slovní degradaci druhého, ale i vzbuzováním pocitu viny, poukazování na nedostatečnosti našeho "protivníka".
Obě formy agrese umí jak muži, tak ženy. Co je ale někdy komplikované, fyzická agrese je víc "vidět" něž ta psychická. Ono se ve společnosti hodně mluví o mužské agresi, ale o ženské málokdy. A to může být problém, protože jí pak věnujeme málo pozornosti.
Každé pohlaví je na něco specializované, má své "nástroje", které používá vůči druhému pohlaví k dosažení svých cílů, k prosazení svých názoru. Muži mají větší fyzickou sílu, takže když jde do tuhého, sáhnou po ní. My ženy jsme silnější ve vztazích, víc se orientujeme v psychické složce, a to pak umíme použít i proti muži. Myslím, že přísloví "za vším hledej ženu" o tom také vypovídá.
Jak pracuji s kluky, kteří jsou mnohdy agresivní, vidím u nich, že jejich příčinou jejich agrese je často frustrace. Muž když je frustrován, dokáže být agresivní, ale myslím, že zajímavé je se podívat i na to, čím my ženy naše muže frustrujeme? Mnohokrát jsem se bavila se ženami o tom, co předcházelo tomu, než je muž uhodil. Opakovaně tam docházelo k nějaké provokaci, poukazování na mužskou nedostatečnost, manipulaci přes pocit viny. Nechci tím vůbec říct, že tím lze omluvit agresivní chování ze strany mužů, to v žádném případě, ale myslím že je zajímavé se podívat proč muži reagují tak, jak reagují? Nemůžeme je naším chováním v té agresi podporovat nebo jí dokonce i vyvolat?

MUDr.Lucia Pacherová, dětský psychiatr a Life Coach

Pohled režiséra

V první řadě bych chtěl říci, že Her Master´s Voice je tragikomická hra. Pojednává o tak banálních a závažných věcech současně, že by nebylo možné se s ní vypořádat bez nutné dávky cynismu a nadsázky.
Ve hře vidím jasné modelové životní situace, v různých měřítkách aplikovatelné na kohokoliv z nás. Je zde manžel, jehož žena trpí nedostatkem čehosi, co sama není schopna pojmenovat, avšak je schopna pro dosažení tohoto čehosi převrátit život celé rodiny vzhůru nohama. Je tu druhý manžel, který kdysi přistoupil na to, že své ženě bude jakousi paměťovou pěnou, do níž ona bezohledně vtlačuje vše, co si sama nechce, nebo není schopna pamatovat. Je zde dáma, která se všech radikálních životních projevů zřekla a žila v naději, že se něco samo zlepší a to až do momentu, kdy definitivně osaměla. Postavy klesají vyčerpáním pod usazeninami životů a současně rozehrávají bizarní detektivku, v níž jde možná o víc, než o život.

Anděla je téměř spokojenou ženou Alberta, je matkou jeho dětí. V jejím životě se jí podařilo bez větší námahy dosáhnout všeho, co je potřeba ke spokojenému životu. Dá se říci, že 99% jejího života je v naprostém pořádku, avšak to jedno procento je nedostižné. To jedno procento nejde koupit, nejde jej vytěžit z ostatních 99%, to jedno procento zkrátka nelze obstarat. Asi také proto, že toto procento nelze pojmenovat, nelze určit, co to je. Zde pro mě nastává mystická paralela s Goethovým Faustem, který ve svém úvodním monologu vysvětluje, že na tomto světě není ničeho, co by nepoznal; možnosti, které mu svět nabízí, jsou plně vyčerpány. 99% procent jeho života je tedy, zdá se naplněno, ale vnitřní pnutí a touha po něčem mnohem absolutnějším jej donutí uchýlit se k temné magii, k něčemu dosud neprobádanému, něčemu riskantnímu, něčemu velmi vzrušujícímu. Stejně tak Anděla, ponouknutá extra ordinérním zážitkem s cizí ženou, začíná svou pozornost soustředit na nekonečnost obzoru nepoznaného, neprobádaného, vzrušujícího. Faust tuší, Anděla však ne, že vejít do styku s temnou silou může znamenat ztrátu všeho, v jejím případě ztrátu rodiny, muže, ponětí o vlastní identitě, ale i hmotné zajištění sebe a svých dětí. V jednom jediném pocitu neúplnosti se skýtá naděje zcela jiného života s jinou podobou štěstí, jehož dosažení stojí za podstoupení určitých rizik.

Dle Faustovské analogie můžeme postupovat dále. Noční setkání Anděly s Naďou, které Anděle otevře a zavře oči zároveň, není očekávatelným setkáním Fausta s Mefistem, ale setkáním Fausta s jiným Faustem. Zatímco Anděla se setkáním s Naďou oním Faustem hledačem a průzkumníkem teprve stává, Naďa už Faustem hledačem je, a už hodně dlouho a dost zkušeným. Neznáme a nechceme znát příčinu jejího dávného ukročení z rovné a cílevědomé cesty životem. Ale zatímco Anděla v rámci naší hry pouze nahlédne do světa nekonečného poznávání se, dobrovolných identit, světa, kde je možné upravovat vlastní paměť a toto nahlédnutí ji bude stát vše, Naďa v tomto světě žije zcela, dobrovolně jej neopouští, ztrátu kontroly si nepřipouští, štěstí, po kterém prahla, nachází v nekonečných kombinacích léků, alkoholů, které umožňují krátkodobě měnit identitu a to do nekonečna, nebo do momentu, kdy přijde trest. V případě Nadi však možná vykoupení.

...z režijního rozboru ženských figur hry

video

TRAILER K INSCENACI...

 

ROZHOVOR S REŽISÉREM VOJTĚCHEM ŠTĚPÁNKEM A AUTORKOU MARKÉTOU BIDLASOVOU...

 

REPORTÁŽ MOZAIKATV...

Data uvedení