Korunovace / Marek Modzelewski

Informace

Kostýmy: Justyna Gwizd
Dramaturgie: Markéta Bidlasová
Asistent režie: Krystyna Mogilnicka
Obsazení:
Pacientka – Ivana Wojtylová
Král – Vilém Udatný
Kámoš – Jiří Racek
Matka – Eva Lecchiová
Otec – Rudolf Stärz
Manželka – Anna Fišerová

 

Kdo kraluje vašemu životu? Jste to vy? Hra jako vnitřní bitva o to, jak dospět.

Korunovace je slavnostní ceremoniál, při kterém je vyvolenému uchazeči udělena obzvláštní moc a výsady ovládnout stát a lid. Na znamení této moci je mu na hlavu vložena koruna. Korunovace byla nejvýznamnější událostí pro celou zemi, na slavnostní akt byli zpravidla přizvány všechny významné osobnosti tehdejšího světa.

Hra Korunovace je pozoruhodným příběhem o dospívání jednoho Matěje. Je o bolestném procesu, kterak ovládnout svůj život, dát mu autentický rozměr a vlastní směr, o mnohdy velmi komických pokusech vymanit se z nadvlády rodičů, partnerek a stereotypů, a také z vlastního strachu a pohodlnosti.

Matějův vnitřní král je nesmlouvavý a náročný, jeho komentáře jsou vtipné, přesné i nesnesitelné. Ale dostane se k moci, nebo zůstane navždy jen umlčitelným vnitřním hlasem?

"Toto není klasický příběh, i když, co se týče dramatických  akcí, čeká nás spousta atrakcí.  
Třicetiletý hrdina se mnoho let snaží být nekonfliktním synem, milujícím manželem a svědomitým lékařem… 
Ve skutečnosti tu máme příběh o tom, jak se v určitém životním okamžiku dostáváme na hranici. My se totiž chováme trochu jako sopka, v níž to pod povrchem vře, jenom se to jaksi těžce dere skrz ni ven. Ale pak přijde ten okamžik. Najednou si uvědomíme, že náš život nevypadá tak, jak jsme očekávali. Jako bychom v sobě měli nějaké vnitřní biologické hodiny, které náhle spustí, dají impuls… a začne vzpoura. Neříkejte mi, prosím, že to je věc národností, inteligence, charakteru nebo věku. 
Korunovace je začátkem nové fáze každého z nás."

Norbert Rakowski

 

Délka představení: 90 minut

Datum premiéry: 2015-10-04

Marek Modzelewki - rozhovor

Korunovace působí jako osobitá autorská výpověď, snad až jako biografická dramatika... Jak na ni pohlížíte dnes s odstupem?

Je to pravda. Korunovace je velmi osobní hra. Je to do značné míry můj vlastní příběh. Napsal jsem ho v průběhu puberty, která přišla až když mi bylo třicet. Podíval jsem se na svůj život a něco jsem si uvědomil. Všechno co dělám, profesionální i osobní záležitosti, je zcela zbytečné. Tak jsem se rozhodl převrátit tento smutný malý svět vzhůru nohama. Napsal jsem tuto hru v nějakém momentu šílenství. Přepisoval jsem na papír svůj vztek, nenávist k rodině, přátelům, na mou první ženu, za to jak mě "vytvořili". Dnes, po více než deseti letech se na tu hru dívám s jistým odstupem. To množství emocí, stížností, směřovaným ke všem, kromě sobě samému, naivní víru, že to stačí na to, aby se zničil starý svět a nový se sám postaví …dnes mi to připadá trochu trapný. Během těchto deseti let se mnohé změnilo. Moji rodiče zemřeli, moje děti se narodily. Jsem šťastný a mám krásný vztah. Vzal jsem si půjčku na byt a dobře vydělávám. No ... nemám pocit rebelie... jedno navazuje na druhé. Možná. Stabilizace? ... Asi. Možná. Ale podle mých podmínek. Myslím, že jsem postavil nové a lepší "království". I když se to nestalo najednou a nestalo se to bez obětí. Král udělal stejné chyby jako předtím. Dobré úmysly nestačily. Opět bylo nutné vést válku. Přesvědčovat svět a sebe samého o vlastní nevinnosti. Snad naposledy ve svém životě? Doufám…. Myslím, že dnes jsem trochu moudřejší. Neopustil jsem své povolání. Nestal se ze mě "umělec". A stále pracuju jako lékař. Pokračuju v psaní divadelních her a filmových scénářů. Daří se mi skloubit dvě věci a dělá mi to radost.Korunovace je dnes pro mě důkazem války, které se každý člověk musí občas zúčastnit jestli chce žít v harmonii se sebou samým. To je také moje prokletí ... Vzhledem k tomu, že to je to nejlepší, co jsem dosud dokázal napsat.

Dospívání a naplňovaní po sobě následujících životních etap, tj. korunovací, je tématem smutným, tragickým, veselým? Ptám se, protože hra nepatří k určitému žánru.

Je to jako v dobré komedii, trochu legrační, trochu smutné, trochu tragické. A dospívání? Je to taková lidská komedie. Tragikomedie.

 

Norbert Rakowski - rozhovor

Proč si myslíš, že je dobře hrát hru Korunovace?

Málokdy se stává, že najdeme text, který teprve na jevišti získává svou sílu. Korunovace je takový text a má hodně výhod: humor, jiskřivé dialogy,  plnokrevné postavy, ale především důležité téma, které není ukázané banálně, ani pateticky. Text vypráví o pasti, do které může jednoduše spadnout každý. Každý z nás totiž potřebuje nějakou iluzi, protože je to s ní pohodlnější. Jenže v určitém okamžiku se ukáže, že něco neklape. Náš život není tak famózní a námi vytvořený pořádek nemá smysl. Možná se dá říct, že jsme udělali kompromis sami se sebou a teď v tom neumíme žít. Problém je v tom, že není jednoduché odříznout se od toho, co jsme „vypěstovali“ za mnoho let. Korunovace má v sobě univerzálnost: mluví o nejobtížnějším okamžiku, ve kterém si musíme vybrat … jestli chceme být jako ostatní, nebo začít znovu a přeříznout pupeční šňůru od „bývalého“ já. Myslím si, že to bude čitelné pro každého diváka v Polsku, České republice … kdekoliv na světě.

Jak se ti pracuje v Praze a je něco, co tě u nás/na nás překvapuje?

Máte tady úplně jiný systém práce, než v Polsku... kvůli tomu musím být jako desant vyhozený do terénu. Nesmím chtít měnit, jen se co nejrychleji přizpůsobit, abych stihnul zpracovat „materiál“, který mám. Nechci hodnotit něčí práci, ale cítím dobrou energii. A to znamená, že lidé chtějí něco dělat. Mám to privilegium být režisérem ze zahraničí a to vyvolává zvědavost a touhu po novém dobrodružství. Tato výměna je důležitá, protože přináší novou energii. A herci po celém světě jsou si podobní … chtějí hrát a chtějí hrát dobré role. Jsem tady proto, aby se to stalo a také aby ta společná práce byla pro každého z nás nejen dobrodružstvím, ale také výzvou. A čemu se divím? Jak můžete tolik kouřit a jíst hermelín! A vážně … vy jste docela bezstarostní … asi máte v sobě víc míru, ale i lhostejnosti, což jsou ale jen první dojmy, které mohou být klamné.

 

Autor

Marek Modzelewski (*1972), absolvent varšavské Lékařské Univerzity, pracuje jako radiolog v Ústřední Nemocnici Ministerstva Vnitra ve Varšavě. Kromě toho je také uznávaným polským dramatikem a scenáristou.

Hra Korunovace zahájila působení dramatické dílny Tadeusze Słobodzianka při Národním divadle ve Varšavě. Získala hlavní cenu za text ve státní soutěži o nejlepší inscenaci současné polské hry (Varšava, 2004). Marek Modzelewski dále napsal hry Dotyk, Zabij mě, Jmeniny, All Inclusive, Král dramatu a další.

Režisér

Norbert Rakowski (*1968) vystudoval herectví a režii na Divadelní Akademii ve Varšavě. Mnoho let působil jako herec v divadle Teatr Współczesny ve Varšavě.

Jako herec hrál v řadě inscenací a filmů (pracoval například s Andrzejem Wajdou, Agnieszkou Holland nebo Romanem Polaňskim). Na festivalu “Absolventská inscenace" (Łódź 1994)  získal cenu kritiky pro nejlepšího herce a také speciální cenu publika.

Norbert režíruje především hry se současnou tématikou v divadlech v Poznani, Lodži, Olsztynie, Kaliszu, Toruniu a Varšavě. Ve své tvorbě se nesoustředí pouze na jeden žánr, režíruje také představení kombinující realistickou činohru s experimentální formou současného tance nebo s operními prvky. V roce 2008 byl oceněn Zlatou maskou za představení „Drž hubu”  v kategorii nejlepší režie a o dva roky později obdržel cenu varšavského festivalu Korczak za představení „Kapesní orchestr”.

 

Data uvedení

Hrálo se: