Testosteron / Andrzej Saramonowicz

Informace

Kostýmy: Tomáš Kypta
Scéna: Milan David
Překlad: Tomáš Svoboda
Obsazení:
Ženich – Jan Zadražil
Fistach, kytarista – Vojtěch Štěpánek
Tretin – Jan Hofman
Titus, číšník – Jiří Racek
Robal, kolega ženicha – Jaromír Nosek
Janis, bratr ženicha – Petr Jeništa, Michal Slaný
Stavros, otec ženicha – Jan Novotný

"Chlapi, provozoval někdo z vás sex jen proto, aby si zlepšil společenské nebo profesní postavení?"

Velmi svižná a zábavná situační komedie polského autora sleduje snahu sedmi zcela odlišných mužů pochopit v čem tkví jejich živočišná podstata. Jsou odsouzeni k tomu být náchylní k násilí? Jsou odsouzeni k tomu být citově negramotní a jako takoví nikdy nepochopit podstatu ženy? V dialozích se střetávají i zcela protichůdné pohledy na ženy a na partnerské vztahy; zatímco jeden je alfa-samcem zplozeným k plození, druhý je biolog a vidí vše vědecky, což je pro třetího, čerstvě ženatého otce malé holčičky zase příliš skeptické. Skutečně je rozdíl mezi těmito muži přímo úměrný poměru jejich hladiny testosteronu?

Upozornění: Během představení se na jevišti kouří a mluví sprostě.

Délka představení: 1 hodina a 50 minut bez pauzy

Datum premiéry: 2012-10-07

O autorovi

Andrzej Saramonowicz (*1965 ve Varšavě) je polský dramatik, scénárista, novinář, herec, režisér a producent.
Studoval historii na Varšavské univerzitě, absolvoval kurs režie dokumentárního filmu TVP a také školu filmové režie A. Wajdy. Vystřídal několik zaměstnání, pracoval například jako novinář v Gazetě Wyborcza, jako redaktor v polské televizi, časopisecky publikoval řadu povídek.
Od poloviny 90. let se věnuje filmové scenáristice. První scénář (společně s G. Łoszewským): Karpaccy górale (Horalové z Karpat), jánošíkovský příběh dvou přátel, zůstal nerealizován. Film Pół serio (Napůl vážně) podle jeho scénáře, v režii T. Koneckieho, získal zvláštní ocenění poroty za scénář na Gdyňském filmovém festivalu v roce 2000. Scénář k filmu Ciało (Tělo) z roku 2003, nakonec režíroval spolu s T. Koneckim také sám Saramonowicz.
Vedle scénářů pro celovečerní filmy psal scénáře televizních seriálů pro TVP, Canal+, TVN: Posterunek 13 (Hlídka 13), Tata, a Marcin powiedział… (Tati, ale Martin říkal…) a Rodziców nie ma w domu (Naši nejsou doma).
Saramonowiczovou nejúspěšnější divadelní hrou je bezesporu Testosteron. Vznikl v roce 2002 přetvořením původně filmového námětu na tělo divadlu Montownia ve Varšavě. Režírovala ho Agnieszka Glińska. Testosteron měl obrovský úspěch nejen v Polsku, ale v mnoha dalších zemích. V roce 2007 získal také filmovou podobu, režie se ujal společně s autorem opět Tomasz Konečku. Filmový Testosteron posléze vyhrál cenu coby nejúspěšnější film roku 2007 (1,4 milionu diváků), současně to byl první počin produkční společnosti Van Worden (Saramonowicz je jedním z jejích zakladatelů).
V roce 2004 pak Saramonowicz napsal divadelní hru 2. května, hrála se v Teatru Narodowym ve Varšavě v režii A. Glińske. Vznikla na základě původně filmového scénáře s názvem Polska, 2 maja, který byl napsán na objednávku Andrzeje Wajdy v roce 2001
Saramonowicz coby scénárista a producent stojí také za úspěšným filmem Lejdis, nejpopulárnější polskou komedií od roku 1989 (2,5 milionu diváků). Tento film se stal nejen kinematografickým přeborníkem, ale také sociologickým fenoménem, který radikálně změnil obraz polské ženy na filmovém plátně. Testosteron a Lejdis také ovšem obohatili současnou polštinu o mnohá slovní spojení a celé fráze.
Dále Saramonowicz napsal a produkoval společensko-politickou filmovou satiru Idealny facet dla mojej dziewczyny (Idealní kluk pro mojí holku). Posledním filmovým počinem Andrzeje Saramonowicze je film Jak się pozbyć cellulitu (Jak se zbavit celulitidy) z roku 2011, který vznikl na základě koprodukce se společností Warner Bros.

Co na to biolog?

Úryvek z rozhovoru s britským biologem Stevem Jonesem Evoluce člověka skončila, uveřejněném v časopise Respekt, 28. 5. 2012

Pracoval jste také s muškami octomilkami, které jsou v genetickém výzkumu velmi oblíbené. Zaujal mě váš experiment, kdy jste se rozhodl vyzkoumat, jestli je sex energeticky náročnější pro samce, nebo pro samice. Co jste zjistil?
Je to jedna z mnoha věcí, kterou jsem v odborném tisku nikdy nepublikoval. Tradiční pohled je, že rozmnožování stojí víc energie samice. Byla to původně Darwinova myšlenka. Je to proto, že samice savců investují hodně energie do těhotenství. Pokud hovoříme o člověku, pak také do dlouhodobé péče o potomky. Kdežto samci mohou teoreticky střídat jednu samici za druhou a mít tisíce potomků, aniž by jim věnovali jakoukoli péči. V praxi to ale tak jednodušeně nefunguje. Je velmi složité měřit energii vydanou při sexu, zvlášť u octomilek. Jak změříte, kolik toho snědí? Vyvinuli jsme techniku, jak to zjistit: dávali jsme jim potravu obsahující magnetické částečky, magnetit, a měřili jsme její množství magnetometrem. Pak už je to jednoduché, rozdělíte je na dvě populace, jedné umožníte sex a druhé ne, a pak zjišťujete, o kolik víc toho sexuální populace zkonzumuje. Zjistili jsme, že energetická náročnost sexu je stejná pro samce i samice.

Máte na mysli energetickou náročnost sexuálního aktu, nebo celého rodičovství?
Celého procesu. Třeba pro jelena jsou cenou, kterou platí za sex, obrovské parohy, s nimiž musí žít. Sex je pro něj v celkovém součtu nesmírně energeticky náročný. Jedním z největších tajemství biologie je, za prvé, proč vůbec vznikla dvě oddělená pohlaví, a za druhé, jak se udržela. Kdyby se samice zbavily samců, mohly by vytvořit dvakrát tolik vlastních kopií. Každá z dcer by měla stejné geny jako matka. V evoluci může rozhodovat půlprocentní rozdíl v reprodukčním úspěchu a tady hovoříme o nějakých deseti, 15 procentech rozdílu. Proč se tedy samice nestanou asexuálními? Řada organismů to udělala: slimáci, červi, některé ryby, brambory... Častější je to u rostlin. Jenže když se podíváte na evoluční strom, jsou bezpohlavní organismy na konci jednotlivých větví. Jakmile se vzdají pohlavního rozmnožování, už nedovedou produkovat nové druhy živočichů a rostlin. To může být odpověď: jakmile se stanete bezpohlavním tvorem v pohlavním světě, je to konečná, dál se nevyvíjíte.

Takže to není tím, že by pohlavní organismy měly třeba lepší imunitu, což se také uvádí jako možná příčina.
Uvádí se spousta možných příčin. K slavnému dramatikovi G. B. Shawovi, který byl velmi chytrý, ale docela ošklivý, prý jednou přišla jistá velmi krásná herečka a řekla mu: „Neměli bychom my dva mít spolu dítě, které by zdědilo moji krásu a vaši inteligenci?“ A Shaw odpověděl: „A co když zdědí moji krásu a vaši inteligenci?“ Přesně tak funguje pohlavní rozmnožování: vytváří nové kombinace. Je to jako karetní hra, kde se velmi důkladně míchají karty po každém kole. Proto také neexistují dva stejní jedinci, s výjimkou identických dvojčat. Každý muž a každá žena se liší od všech mužů a žen, kteří kdy žili, žijí a budou žít. Každá spermie a vajíčko, jež kdy vznikly za celou evoluční historii člověka, se liší od všech ostatních spermií a vajíček. Díky onomu procesu zvanému sex, který je velmi mocný, ale také velmi energeticky náročný.

Lze vůbec poznatky o náročnosti sexu získané na octomilkách vztáhnout na člověka?
Musíme být obecně velmi opatrní, chceme-li na člověka aplikovat výsledky výzkumu zvířat. Lidé mají vysokou inteligenci, kulturu, plánování. Byli jsme svědky mnoha pokusů vysvětlit sexuální chování člověka pomocí poznatků získaných studiem zvířat. Žádný však nebyl přesvědčivý. Když se podíváte na vývoj sexuálního chování v posledních zhruba 200 letech, najdete obrovskou různorodost. V Londýně viktoriánských časů žilo 50 tisíc prostitutek mladších než 15 let. A příslušníci střední třídy tehdy vesměs tvrdili, že oni jsou bez viny, že za nimi nechodí. To je nyní nemyslitelné, za sex s nezletilými jdete v Británii na mnoho let do vězení. Po první světové válce měla velký význam rodina, v generaci mých rodičů bylo velmi málo rozvodů i nemanželských dětí. V šedesátých letech se zvýšila promiskuita. Dnes jsme v situaci, které se říká „sériová monogamie“ – řada mladých lidí zůstává s partnerem dva tři roky, pak se rozejdou a najdou si jiného partnera. To všechno jsou odlišné způsoby reprodukce – a všechny se vystřídaly během dvou století. A já vám mohu nabídnout sociobiologické vysvětlení pro každý z nich, každý z nich lze vysvětlit slovníkem evoluční biologie. Jaký to má ale smysl? Ty strategie přicházejí a odcházejí, protože jsme lidé – ne kvůli genům, ale kvůli našemu myšlení.

Přesto, nenabídl byste sociobiologické vysvětlení třeba pro sériovou monogamii?
Jako obvykle se i v tomto případě uvádějí dvě vzájemně rozporná vysvětlení, přičemž zastánci obou se neobtěžují podpořit svůj pohled nějakými daty. Jedno vysvětlení říká, že bohatí a mocní muži jsou přitažliví pro mladé ženy a řadu z nich mohou postupně získat. Na méně atraktivní muže pak připadne role nešťastníků, kteří výměnou za alespoň nějaký sexuální úspěch vychovávají děti právě těch bohatých a mocných. Podle druhého vysvětlení vydělávají na sériové monogamii hlavně ženy – získávají díky ní úspěšné asistenty, kteří jim pomáhají s výchovou dětí z předchozích vztahů.

Ve své populárně-vědecké knize Y: Původ mužů píšete, že muži jsou na ústupu, klesá například jejich společenský status, žijí kratší dobu a podobně. Jsou muži slabší pohlaví?
Opět, musíme být opatrní v aplikování biologických modelů. Ale podíváte-li se na samice a samce u savců, vidíte, že samci platí obrovskou cenu za pohlavní výběr. Známí jsou rypouši sloní, u kterých přežije jeden samec z pěti, ostatní jsou zabiti jinými samci. A z těch, kdo přežijí, je jen jeden z pěti natolik dominantní, že zanechá potomky. Být samcem rypouše je zkrátka velmi těžký úděl. Ale něco podobného vidíme i v biologii člověka. Muži stárnou rychleji než ženy, více umírají při různých nehodách a neštěstích. Třeba blesk zabije třikrát víc mužů než žen.

Jak to?
Jsou víc pod širým nebem. Hrají golf na velkém rovném golfovém hřišti, riskují v horách a podobně. A nejen to: desetkrát více mužů než žen je zavražděno, desetkrát více muži vraždí. Imunitní systém mužů je mnohem méně výkonný kvůli testosteronu, mužskému pohlavnímu hormonu, který potlačuje imunitu. Být mužem je tedy náročné. Ale opět, kdybychom se vrátili do 19. století, viděli bychom jiný obraz. Ženy tehdy platily vysokou cenu za narození dítěte, řada z nich při tom zemřela. To teď už neexistuje. Jsme zkrátka velmi flexibilní druh. Simone de Beauvoir napsala v šedesátých letech knihu Druhé pohlaví, která je ve Francii velmi populární. Je o ženách, jež jsou diskriminovány, utlačovány a cítí se mizerně. Měl jsem chuť nazvat svoji knihu stejně, ale týkala by se mužů.

Opravdu tedy mužský chromozom Y během následujících deset milionů let úplně vymizí, jak píšete ve své knize?
Zeptejte se mě za deset milionů let. Řada lidí tuhle myšlenku nesnáší, nevím proč. Samčí chromozom Y je opotřebovaný zbytek samičího chromozomu X. Již od vzniku savců před nějakými 200 miliony lety ztrácí geny. V podstatě na něm zůstal jediný důležitý gen označovaný SRY neboli Sex Determining Region of Y (úsek chromozomu Y určující pohlaví), který před narozením zapíná testosteronovou výrobní linku. Je to gen, který dělá muže mužem. Vznik pohlaví trochu připomíná cestu po železnici: nastoupíte v Praze a dozorčí stanice rozhodne, kam pojedete. Stačí přehodit výhybku o pár centimetrů a místo něčeho tak „maskulinního“, jako je Hradec Králové, dorazíte do něčeho tak „feminního“, jako je Olomouc. Celé to záleží na malinkých změnách na začátku cesty. Ten gen zkrátka funguje jako výhybka, ale celý zbytek chromozomu je rozklad, parazitické, rozpadlé geny. Je to další příklad toho, jaké obtíže se pojí s muži. Existuje savec, hlodavec, který se jmenuje slepuška pontská (Ellobius lutescens) a žije v oblasti Kavkazu, a ten chromozom Y vůbec nemá. U slepušek najdeme samce i samice, ale žádný chromozom Y. Nevíme, jak je to možné.

VIDEO

TRAILER K INSCENACI...

 

Data uvedení

Na programu:

Hrálo se: